Stejné místo, stejný den: Sestry z Liberce oslavily zlatou svatbu po padesáti letech

Na stejném místě a ve stejný den, ale o padesát let později, se dvě sestry z Liberce rozhodly zopakovat svou svatbu. Tentokrát je doprovázely závěje sněhu, zatímco před padesáti lety pršelo a v ulicích se tvořila bahnitá koryta. Eva Záklasníková, která stále žije v Liberci, vzpomíná, jak je tatínek přenášel do auta přes bahno, aby se neušpinily jejich šaty. Její manžel Jindřich si zase pamatuje, jak při obřadu museli opakovat políbení pro fotografa, když švagr se švagrovou začali líbat dříve, než bylo domluveno.

Na zlatou svatbu přijeli také Hana a Bedřich Tandlerovi z Kutné Hory, kde se přestěhovali. Seznámili se na střední škole a od té doby jsou spolu. Vzpomínají, jak si jako děti slíbily, že se vdají společně. Nakonec se jejich plány přizpůsobily situaci, kdy Hana čekala miminko, a svatba se tak konala v lednu. Na radnici obě sestry dojednávaly vše společně a komplikace prý nenastaly.

Oblečení na svatbě nebylo standardní, neboť v té době byly bílé šaty téměř povinností. Sestry si nechaly ušít světle fialové šaty a ženichové se oblékli do béžových obleků. Shánění svatebních květin bylo v lednu obtížné, ale nakonec se jim podařilo sehnat gerbery, i když to bylo téměř zázrakem. Bedřich vzpomíná, že svatba byla velká, s hosty ze tří rodin, a celkem se zúčastnilo sto lidí.

Obřad proběhl před libereckou radnicí a po něm následoval oběd v restauraci „Skleník“, která už dnes neexistuje. I po padesáti letech se na svatbu sešla celá rodina, celkem jednadvacet hostů. Markéta Záklasníková, snacha, komentuje, že není mnoho párů, které spolu vydrží tak dlouho.

Na otázku, jaký je recept na dlouholeté soužití, obě manželské páry odpovídají různě. Eva a Jindřich zdůrazňují celoživotní kompromisy a respekt. Hana a Bedřich pro změnu tvrdí, že je důležité nechtít partnera měnit a poskytnout mu osobní prostor. Čím dříve si to člověk uvědomí, tím příjemnější je soužití.