Zelený led na lipenské přehradě: Doklad o eutrofizaci a klimatických změnách
Hlavní
Na lipenské přehradě byl zaznamenán fenomén zeleného ledu, který dokládá dlouhodobé problémy s eutrofizací a dopady klimatických změn. Sinice, přítomné v nadbytku ve vodě, se nepřetržitě vyskytují až do zimních měsíců. Tento jev, včetně takzvaných sinicových ok, komplikuje ekologickou situaci v regionu a může se v budoucnu opakovat.
Zelený led na lipenské přehradě, který byl podrobně zmapován hydrology z Biologického centra, je považován za jeden z nejlépe popsaných případů tohoto jevu na světě. Podle odborníků tento úkaz dokládá dlouhodobé zatížení lipenské nádrže nadbytkem živin, zejména fosforu, a ukazuje, jak oteplování klimatu ovlivňuje místní ekosystém. Hydrobiolog Petr Znachor uvedl, že zelený led na Lipně souvisí s dlouhodobými změnami v oblasti eutrofizace a klimatických změn, což naznačuje, že podobné jevy se v budoucnu mohou objevovat častěji.
Odebrané vzorky ledu byly podrobeny mikroskopické analýze, která potvrdila přítomnost běžné sinice Woronichinia naegeliana. Tato sinice je dominantní i během letních a podzimních měsíců a její rozvoj je způsoben především nadbytkem živin ve vodě, což je často důsledkem lidské činnosti. Na rozdíl od většiny českých přehrad, kde sinice na podzim mizí, na Lipně tyto mikroorganismy přetrvávají až do listopadu a v menším množství se mohou vyskytovat i během zimních měsíců.
Vědci také zaznamenali, že v závěru roku 2025 se biomasa sinic udržovala u hladiny neobvykle dlouho. Tento jev byl způsoben kombinací klidného počasí, slabého větru a dlouhého slunečního svitu. Sinice vytvářely pod ledem nápadné zelené plochy, které byly viditelné jak ze břehu, tak na leteckých snímcích. Nejvíce patrné byly tyto zelené plochy během přechodného oteplení kolem Štědrého dne. Po opětovném zamrznutí se objevila takzvaná sinicová oka, což jsou místa s čirým ledem nad tmavými shluky sinic, jež vznikají rozdílným pohlcováním slunečního záření. Tento fenomén přetrval až do konce roku, pravděpodobně končil po vydatném sněžení, které omezilo přístup světla pod led.
Odebrané vzorky ledu byly podrobeny mikroskopické analýze, která potvrdila přítomnost běžné sinice Woronichinia naegeliana. Tato sinice je dominantní i během letních a podzimních měsíců a její rozvoj je způsoben především nadbytkem živin ve vodě, což je často důsledkem lidské činnosti. Na rozdíl od většiny českých přehrad, kde sinice na podzim mizí, na Lipně tyto mikroorganismy přetrvávají až do listopadu a v menším množství se mohou vyskytovat i během zimních měsíců.
Vědci také zaznamenali, že v závěru roku 2025 se biomasa sinic udržovala u hladiny neobvykle dlouho. Tento jev byl způsoben kombinací klidného počasí, slabého větru a dlouhého slunečního svitu. Sinice vytvářely pod ledem nápadné zelené plochy, které byly viditelné jak ze břehu, tak na leteckých snímcích. Nejvíce patrné byly tyto zelené plochy během přechodného oteplení kolem Štědrého dne. Po opětovném zamrznutí se objevila takzvaná sinicová oka, což jsou místa s čirým ledem nad tmavými shluky sinic, jež vznikají rozdílným pohlcováním slunečního záření. Tento fenomén přetrval až do konce roku, pravděpodobně končil po vydatném sněžení, které omezilo přístup světla pod led.
Eutrofizace vody v lipenské přehradě je skutečně alarmující problém, který se nedá přehlédnout. Zelený led je jasným důkazem toho, jak moc se naše klima mění a jaké následky to má na ekosystémy. Je třeba se zamyslet nad tím, jak můžeme chránit naše vodní zdroje a zmírnit dopady těchto změn. Bez rychlého a účinného zásahu se situace bude jen zhoršovat.